B-228
B-228 je Československé armádní označení pro Iljušin IL-28
Technický popis letounu:
Il-28 byl celokovový dvoumotorový hornoplošník s rovným křídlem a doutníkovým trupem s třemi samostatnými přetlakovými prostory.
V přídi byl umístěn klimatizovaný přetlakový prostor letovoda, který měl pro svoji práci k dispozici nízký sklopný stolek pro manipulaci s mapami, sadu navigačních přístrojů a v prosklené aerodynamické špici byl umístěn bombardovací zaměřovač s ovladači bombovnice a závěsů bomb. Tento zaměřovač umožňoval přesné bombardování až do výšky 5000 metrů. Pro nouzové opuštění letounu měl letovod k dispozici katapultážní sedačku Severin KK-1 jejíž vodící kolejnice byly umístěny na zadní přepážce vyhrazující přetlakový prostor letovoda. Tato sedačka měla oproti původnímu provedení sedačky pro stíhací letoun Mikojan Gurevič MiG-15 na záhlavníku namontovaný deflektor pro případ nutnosti katapultáže přes zavřený (pouze v případě pilotní kabiny) nebo neúplně otevřený (jak u pilota tak i u letovoda) kryt kabiny. Vstupně výstupní průlez s celokovovým překrytem se nacházel na horní straně kabiny nad sedačkou a letovod do letounu nastupoval pomocí speciálně zkonstruovaného žebříku. Po stranách předního přetlakového prostoru byly v nehermetických schránkách umístěny dva kanony NS-23 ráže 23 mm se zásobou 150 nábojů na zbraň.
Druhý klimatizovaný přetlakový prostor se nacházel za prostorem letovoda a byl v něm umístěn pilotní prostor s palubní deskou, dvěma svislými panely a dvěma vodorovnými přístrojovými pulty. Palubní deska obsahovala kompletní sadu pilotních přístrojů doplněnou o sadu přístrojů sledujících chod motorů. V její horní části byl umístěn reflexní zaměřovač pro střelbu pevnými kanony letounu. Levý svislý panel obsahoval ovládací prvky pro obsluhu klimatizace kabiny a vzduchové soustavy letounu. Levý vodorovný pult nesl zdvojené ovládací prvky pro řízení chodu a tahu motorů a ovládací prvky pro nastavení vztlakových klapek na křídlech. Pravý svislý panel nesl ovládací prvky elektrické soustavy letounu, které byly doplněny ovládáním interkomu na pravém vodorovném panelu. Zde byly také umístěny ovládací prvky pumovnice a podvozku. Řídící páka byla klasického centrálního typu (umístěná v ose kabiny) a byla vybavena beranovým řízením. Na pravém beranovém sloupku byla umístěna spoušť pro střelbu pevnými kanony v přídi. Pilot seděl upoután v katapultážní sedačce Severin KK-1, která byla vybavena již zmíněnými doplňky. Prosklený překryt kabiny se odklápěl vpravo.
Poslední trupový přetlakový prostor byl umístěn na konci trupu a sloužil jako pracoviště radisty/střelce. Radista měl k dispozici radiostanici pro spojení až na vzdálenosti 700 km (ve výšce 3500 metrů) a při obraně letounu obsluhoval střeleckou věž Il-K6 (rozsah pohybu +40°-60°vertikálně a +-70°horizontálně) s dvojicí kanonů NS-23 ráže 23mm se zásobou 250 nábojů na zbraň. Pro svoji ochranu měl mezi věží a sedačkou namontován pancéřový plát odolný proti střelám do kalibru 13 mm. Protože stanoviště radisty/střelce bylo umístěno pod svislou ocasní plochou, nebylo možné aby bylo vybaveno katapultážní sedačkou. V případě nouzového opuštění letounu radista odhodil překryt vstupního prostoru v podlaze a vyskočil vzniklým otvorem ven přičemž měl připnutý zádový padák. V praxi byl ale tento způsob opuštění letounu díky velké rychlosti velice náročný (díky velké rychlosti obtékání trupu vzduchem nebyli schopni ze svého stanoviště vylézt či vyskočit) takže ztráty radistů/střelců v sestřelených letounech dosahovaly až 95 procent.
Za přetlakovým prostorem pilota byla umístěna pumovnice s hydraulicky ovládánými dvířky. V pumovnici bylo umístěno 13 elektricky ovládaných pumových závěsů pro pumy FAB-25O (8 kusů), FAB-5OO(4 kusy),FAB-15OO(1 kus) a FAB-3000 (1 kus).
Křídlo bylo hornoplošného typu s kompletní mechanizací náběžné a odtokové hrany přičemž na náběžné hraně se nacházely výsuvné sloty pro zlepšení ovladatelnosti letounu při rychlostech pod 300 km/h. Odtoková hrana obsahovala dvoudílné sklopné klapky Fowlerova typu s třípolohovým nespojitým ovládáním.
Pohonné jednotky byly umístěny v motorových gongolách ve 2/5 rozpětí křídla přičemž mimo motorů obsahovaly gondoly také prostor pro zatažení hlavních podvozkových noh. První prototyp Il-28 byl vybaven motory Rolls Royce Nene, které byly následně u sériově vyráběných letounů nahrazeny motory RD-45F což byly v SSSR licenčně vyráběné motory Rolls Royce Nene. Od roku 1949 byly všechny vyrobené letouny zpětně vybaveny motory Klimov VK-1 s větším výkonem a výškovostí. Jako doplňková motorová výstroj v případě startu přetíženého letounu sloužila dvojice pomocných startovacích motorů na tuhá paliva jejichž upevňovací kování bylo umístěno na úrovni odtokové hrany křídla. Doba hoření těchto motorů byla 13 sekund.
Podvozek letounu byl klasické tříbodové příďové konstrukce se zdvojeným příďovým podvozkovým kolem.
Kód NATO - Beagle
Typ : Dvoumotorový bombardovací/torpédový/průzkumný letoun
Výroba : 1948
Do služby : 1950
Počet kusů : 1500
Délka : 17,65 m
Výška : 6,70 m
Rozpětí : 21,45 m
Plocha křídel : 60,80 m2
Hmotnost : Prázdná : 12 890 kg / Vzletová : 21 000 kg
Osádka : 3
Motor : 2x proudová jedotka Klimov VK-1
Tah : 26,88 kN
Max. rychlost : 900 km/h (v 4 500 m)
Stoupavost : 770 m/min
Dostup : 12 300 m
Dolet : 1 135 km
Výzbroj : 4 (dva na přídi, dva v zadní věži) kanony ráže 23 mm; až 3 000 kg pum
fotky
(roman kolář , 8. 1. 2012 14:04)